Jak už to tak bývá

04.07.2018 08:49

I tento školní rok skončil a skončil, a jak už to tak bývá, skončil se rozdáním vysvědčení našim žákům, rozloučením dětí se svými učiteli, a před tím výměnou učebnic za učebnice na příští rok …. A nakonec radostným přivítáním tolik očekávaných a zasloužených prázdnin.

Jak to všechno začalo? Začalo to předešlými prázdninami, které ale napřed musely skončit. Než tedy úplně pro žáky školy prázdniny skončily, děly se ve škole věci. Nejdříve budova posloužila příměstskému táboru „Indiánská pohádka“. Koncem srpna byla dokončena vývařovna pro naši školu a zveřejnila jídelníček pro první týden školního roku. První den byla na jídelníčku dýňová polévka a smažený řízek s bramborovou kaší a s kyselou okurkou.

Pracovníci školy se o všem poradili na poradě, připravili všechno potřebné, vyslechli si přednášku pana MUDr. Jaroslava Šváry a pak odjeli na výjezdní seminář do Srní.

A 4. září to doopravdy začalo. Školní rok se započal. Škola se opět otevřela, přišli úplně noví žáci do první třídy a ti ostatní do vyššího ročníku, než chodili do prázdnin. A hned další den se sešli ve škole i rodiče. Představeni byli noví zaměstnanci, ale i režim nové vývařovny. Všechny nové nebo staronové záležitosti a vysvětlena všechna pravidla, co jak činit, když …

Vše, co se osvědčilo v předešlém roce nebo letech, pokračovalo dál. Sběr surovin k recyklaci, školní on-line pokladna, Žákovský parlament, společné vzdělávání, asistenti ve třídách, projekt „Společně to zvládneme“, pravidla ve školním řádu – práva, ale i povinnosti, plavání pro žáky od první do čtvrté třídy, webové stránky školy s kalendářem akcí, dohledové třídy pro žáky o poledních přestávkách … A samozřejmě účast ve všech soutěžích, které škola pravidelně obesílá soutěžícími družstvy i jednotlivci, exkurze, kulturní vystoupení, řada divadelních představení pro děti, sportovní akce, kurzy v Envirocentru Proud v Horažďovicích, lyžařský kurz, dobročinné akce i možnost dětí navštívit cizí země, které s námi sousedí. Pokračovalo se i v projektu „Moderního vzdělávání“, kdy děti pracovaly ve čtenářských a matematických dílnách, i ve spolupráci se SOŠ a SOU v Písku v „Polytechnickém vzdělávání“, trvá i Školské poradenské pracoviště.

Se změnou Občanského zákoníku se muselo vyrovnat Sdružení rodičů a přátel školy, které se muselo přeměnit na spolek. Otevřeno bylo nově Studio funkčního pohybu, ve kterém po celý rok probíhal zdravotní tělocvik pro žáky školy. Hned v září začaly fungovat kroužky, kde si děti mohly vybírat z nabídky – keramický, taneční, florbalový, orientálního tance, hravá kytara, střelecký kroužek a kroužek zdravotnický na prvním stupni. A pro druhý stupeň nabídka – tvořivá dílna, florbal, badatelský zeměpis a střelecký kroužek. Pátým rokem pokračoval projekt „72 hodin“ na pomoc druhým.

Své místo v životě školy a obce si zachovaly Martinské slavnosti s lampionovým průvodem, i Adventní vystoupení spojené s prodejní výstavou první adventní neděli 3. prosince od 17 hodin v infocentru U devíti králů. Hned po Mikulášovi v jídelně školy začala první ze série přednášek o funkční výživě. Česko zpívalo koledy U devíti králů 13. prosince od 18 hodin. Děti si na úterý 19. prosince připravily pásmo vánočních koled a básniček pro babičky a dědečky z Domu klidného stáří v Sousedovicích. A na konec vánočního času Tříkrálová sbírka v pátek a sobotu první týden v lednu nového roku, které se zúčastnily děti školy, přinesla Výtěžek na vybavení kuchyně v Domě klidného stáří sv. Anny v Sousedovicích.

A než jsme se nadáli, rozdávalo se pololetní vysvědčení.

Nastal únor, děti vyrazily na lyžařský kurz a do školy se vrátil někdejší ředitel na výpomoc jako učitel. A za nedlouho se navraceli čápi z dovolené na jihu. Již v minulém roce se několikrát jeden zastavil a postál na nepoužívaném komíně kotelny. A tak vznikla myšlenka, jak získat nájemníka na vysoký komín s nádherným výhledem na celé Cehnice. Ten komín bylo třeba upravit a ruce a vůle k tomu tady byly. Tak snad příští rok ….? A děti z deváté třídy se hlásí na střední školy. A konečně na nás došlo s jarními prázdninami.

A vítali jsme jaro. Hned v den třídních schůzek 27. března písněmi a tematickým trhem výrobků dětí školy, výnos na skříňky pro děti. Když mají školní skříňky Líza a Bart Simpsnovi, tak proč by je nemohly mít naše děti. Od 16. hodiny pokračovaly schůzky o prospěchu a chování.

Duben, ještě tam budem. Ale nebyli jsme tam. Muzikálové představení v Českých Budějovicích, Planetárium, Sladovna v Písku a Lesnická škola s výcvikem psů, preventivní program Policie ČR…. V pátek 13. dubna přišli do školy rodiče s dětmi k zápisu do první třídy. A že bylo třináctého, zapsalo se dětí právě třináct. Třináct šikovných děvčátek a chlapců, na které se těšíme. A aby to těšení někam nevyprchalo, ještě třikrát se všichni spolu ve škole setkali a společně se připravovali na to, co děti čeká od září. Navštívil nás Radek Banga a naše družstvo se připravovalo a 4. května skutečně vyrazilo na soutěž ve zdravovědě. Děti obhájily hezké třetí místo z minulého roku.  

Ještě koncem dubna čtvrťáci a páťáci spolu s třeťáky poznávali taje a kouzla zemědělství v týden trvajícím programu „Až na půdu“ v Horažďovicích. A jako obvykle naši žáci zvítězili v okresním kole soutěže DSMC, kdo by nevěděl, o co jde, tak o testy, o jízdu zručnosti, základy první pomoci i jízdu na dopravním hřišti podle pravidel silničního provozu. S úsměvem vzpomínám na snahu ředitelů jiných škol na poradě ředitelů, jak kdysi vymýšleli, jak pozměnit pravidla a ukončit tu šňůru prvních míst pro Cehnice. Asi už to vzdali. Nebo ne?

Květen a červen se odehrávaly v rytmu blížícího se konce školního roku, školních výletů, exkurzí, „Uklízeli jsme svět“, věnovali jsme se krizovým situacím, učili jsme se „Vlastivědu kolem bludného kamene“, dovezli jsme něco na přilepšenou zvířátkům do Záchranné stanice Makov, fotografovali jsme se na památku, navštívili jsme Linec v sousedním Rakousku, na dětský den jsme soutěžili v deseti disciplínách za organizační pomoci Hasičské záchranného sboru ČR. Zeměpisný kroužek vycestoval do Liberce, žáci druhého stupně se smiřovali s myšlenkou „Kam po škole“, až jednou přijde jejich čas, a navštívili „Dobrodružství s technikou“ a Úřad práce ve Strakonicích. Menší děti se vydaly „S lesníkem do lesa“.

„Slavností Slabikáře“ jako by se prvňáčci rozhodli, že příští rok už budou druháky. Že to myslí vážně. Byl zvolen nový Žákovský parlament, cvičili jsme se seniory. A všem už bylo jasné, že se tomu nedá zabránit. Už zbývalo jen odevzdat a rozdat učebnice, podepsat vysvědčení, rozdat je a rozloučit se a přát si, aby ty prázdniny co nejrychleji utekly. Nebo ne?

L.Vrba