Moje cesta k herectví

08.02.2019 18:31

  Vždycky jsem chtěl být hercem. A proto když jsem nastoupil do 3. třídy, začaly se mi plnit sny. Na naší škole byl spuštěn dramatický kroužek pod vedením paní učitelky Grufíkové. Odehráli jsme dvě vystoupení, ve kterých jsem hrál hlavní roli. Čas utíkal a já jsem o prázdninách začal jezdit na herecko- filmové tábory AMBROZIÁDA. AMBROZIÁDU jsem po čtyřech  letech opustil a vyměnil ji za letní hereckou školu, kam jezdím na 14 dní každé léto. Právě na letní herecké škole jsem dostal první možnost točit pro televizi. Pro mě to byla osudová chvíle. Natočil jsem jeden seriál pro Primu a nabídek bylo víc a víc… Teď jezdím pravidelně točit do Prahy různé seriály. Spolupracoval jsem i na několika projektech FAMU a měl jsem možnost se podívat i na natáčení celovečerních filmů. Protože se ale většinou točí celý den, jezdím natáčet i místo školy. Jsem velice rád, že mě škola takto podporuje. Poslední dobou jsem se dostal i k dabingu a už jsem měl možnost dabovat velké americké projekty, což je úžasná zkušenost… Protože mě herectví opravdu baví, rozhodl jsem se, že bych po základní škole chtěl jít na konzervatoř. Bohužel na konzervatoř berou jen deset uchazečů, takže šance byla opravdu malá... A protože jsem jezdil pořád natáčet nebo dabovat, na talentové zkoušky jsem se nepřipravoval a ani se mi do toho moc nechtělo… Naučit se monolog, etudu, báseň, píseň, pohybovou etudu a hlavně test na noty a historii hudby… Pořád jsem učení oddaloval, až jsem se dostal do fáze, že do talentových zkoušek chyběl týden. Já nic neuměl ani jsem neměl nic vybrané. Někteří kamarádi, kteří chodí na konzervatoř, se na test učili půl roku a na talentovou část se učili nejméně tři měsíce. A já? Na test jsem se učil s úžasnou paní učitelkou Kůsovou jednu hodinu a na talentovou část jsem se připravoval den předem. Do talentových zkoušek chybělo pět hodin a já jsem pořád neuměl básničku… Po prvním kole mně bylo jasné, že není šance se dostat do druhého kola. Ale vybrali mě a nakonec jsem se s notnou dávkou štěstí dostal i do posledního kola. Na výsledky z posledního kola jsem čekal každý den.  Když jsem se dozvěděl, že jsem skončil na 4. místě ze všech dětí, nevěřil jsem tomu, protože jsem si myslel, že se na konzervatoř ani nedostanu. Takže v září nastupuji na Mezinárodní konzervatoř v Praze na obor herectví. Tímto způsobem  bych chtěl poděkovat všem, kteří mi pomohli splnit si sen. Chci poděkovat paní učitelce Grufíkové, která otevřela dramatický kroužek. Kdyby se tak nestalo, možná dneska dělám úplně něco jiného. Dále chci poděkovat všem ze školy za podporu v natáčení… Za to, že mi vedení školy umožnuje jezdit na castingy a na natáčení. I za to, že mě informuje o různých natáčecích soutěžích. Opravdu jsem za to moc rád a nevím, co bych bez této podpory dělal…

 

 

                                                                                        Jan Janáček, 9. třída