Ceh-cyklák – Den 5 – Mikrocyklistika
Do pátého cyklákového dne jsme vstupovali zvolna, lehce bolaví a unavení. Rychlá snídaně, úklid pokojů a v půl desáté jsme se vydali na poslední krátkou vyjížďku, opět do kopce. Dle očekávání nálada nepanovala nejoptimističtější, což je po čtyřech náročných dnech docela pochopitelné. Vyšlápli jsme si tedy kopec na Hofmanky a pak už následoval jen sjezd zpět k chatě. Na delší projížďku už skupinka velkou chuť neměla, takže jsme cyklák zakončili výletem v délce 7 km. Dali jsme si společnou matematiku, uklidili pokoje, poobědvali a v půl druhé už nakládali kola do dodávky a dvou aut. Ve tři hodiny jsme vystupovali do třicetistupňového vedra v Cehnicích.
Ohlédnutí
Dáte-li si úkol naplánovat cyklistický kurz v horách, od začátku máte jasno v některých věcech – bude to v kopcích, což pro většinu běžných cyklistů – obzvláště pubertálního věku – nebude nejoptimálnější místo a obrovská příležitost si zafňukat. Jakékoliv větší rozdíly v cyklistických dovednostech a fyzické kondici se projeví mnohem více na rovinkách, a roli už začne hrát i kvalita kola a jeho servisu a bez dobře seřízených přehazovaček a stoprocentně funkčních brzd se ve stoupáních a sjezdech obejdete jen velmi nekomfortně.
Na druhou stranu je to obrovská příležitost pomoci všem účastníkům ve velmi krátkém časovém úseku nabrat zkušenosti, dovednosti a především fyzickou kondici.
Program jsme tedy postavili tak, že jeho náročnost se postupně zvyšovala až do čtvrtka. Neočekávali jsme, že by se vše obešlo bez fňukání, bolavých nohou i rukou a dalších nekomfortů a jen čekali, jak se nám povede naplnit předpokládaných 150 – 180 km v obtížných terénech.
Výsledkem uplynulých pěti dnů je celkový nájezd mírně přes 150 km, a nastoupaných 2500 výškových metrů. Tváře, ruce a nohy všech 13 účastníků se obarvily do hnědočervena, na nohách se objevilo podstatně více svalů. S postupujícími dny se nám dařilo dávat kola do lepšího stavu a zároveň si na nich někteří jezdci začátečníci byli stále a stále jistější. Všichni si vyzkoušeli jízdu po rovině, ale především do a z více či méně prudkých kopců, na asfaltu, zpevněných lesních cestách, štěrku, i trávě. Zjistili, kam se hodí horské kolo, kam se vůbec nehodí, kolik váží při jízdě, při tlačení nebo při přenášení. Fyzička všech narostla během pár dnů raketovým tempem.
Všech jedenáct jezdců a jezdkyň zaslouží obrovskou pochvalu. A ještě jednu. Zvládnuli jsme cyklák na Železné Rudě, na místě, které si se školními cyklistickými kurzy nespojuje vůbec nikdo :-). Obdiv k výkonům našich jezdců je univerzální, kdekoliv cyklák zmíníme. Pokud s účastníky cykláku vyrazíte na projížďku v okolí Cehnic, zcela jistě budete překvapeni, jak svižně dokáží jet a jak dlouho to vydrží. V nohách totiž mají energii mnoha šumavských kopců. 🙂
Kolektiv cyklistů má ještě mnoho rezerv v týmové spolupráci, ani tento cyklák se neobešel bez vzájemného pošťuchování a provokování. Výraznějších incidentů však bylo minimum. Dost se toho musíme naučit o pozitivním přístupu k náročným úkolům, kolektivní fňukání bere kolektivní síly. Ovšem i v tomto směru jsme na sobě opravdu velmi zapracovali, i když se to možná na první pohled nezdálo. Udržet pořádek na pokojích nás stálo mnoho sil – kupodivu nejkvalitněji byl udržován pokoj Adama Miklase a Tondy Šindeláře. Dívky se umisťovaly na spíše nižších příčkách a zdatně konkurovaly pokoji Karla, Mirka a Dominika. Každý z účastníků měl své maximální i minimální chvilky, a vzhledem k náročnosti je to velmi pochopitelné.
Klárka Uhrová na svém miniaturním kole předvedla fantastické sebezapření. Statečně šlapala, bojovala s nenápadně ucházející pneumatikou, spálenými předloktími. Vydržela nekomentovat většinu kopců, takže jen z výrazu obličeje bylo znát, že si některé okamžiky vůbec neužívá. Dokázala, že i z mála jde vykřesat velké věci. Největší poklonou pro ni je páteční jízda z Cehnic do Jinína. Její maminka ji okomentovala takto: “Dobrý den, teda pane učiteli vy jste mi vyměnili Klárku. Na cyklák jela pomalá, ale ze Šumavy přijela nějaká závodnice. Vždycky jsem ji pomalu “tlačila očima ” a teď…v Cehnicích jsme nasedly a ja ji viděla až doma. Druhý Miguel Indurain!”
Róza Sámelová celou dobu vypadala, že vůbec není unavená, ať jede z kopce nebo do kopce. Dobře seřízené kolo, cyklistické oblečení, to vše nasvědčovalo tomu, že Róza pravidelně vyráží na cyklovýlety. Ovšem, v jednu chvíli v odpovědi na pochvalu poznamenala “no, já zas tak moc nejezdím“. Jako jediná dívka výpravy dojela až na Velký Javor a též ve čtvrtek se zdálo, že absolvuje svižnou vyjížďku spolu s rychlou skupinou. Ve stoupání ji ale zradil bolavý kotník. Také jsme se mohli přesvědčit, že i klidná Róza dokáže být tak trošku vzteklá :-).
Bára Švehlová si cyklák užívala, nehnala se do žádných extrémů a bez problémů odjezdila, co bylo potřeba. Předvedla pár velmi nafouknutých chvilek, které ovšem obvykle přešly do velmi pozitivní nálady, například poté, co pozorovala Karlovo koupání v potoce a podobné radosti. Byla velmi akční účastnicí podvečerních vycházek a první, která se pouštěla do válení sudů, běhu střemhlav nebo objevování šumavského potoka.
Dominik Slunečka od první chvilky prokazoval svůj všestranný sportovní talent. Dokázal se držet v rychlé cyklistické skupině, neváhal sjet bike traily na Špičáku, v lesní tělocvičně kraloval kruhům i hrazdám, do sjezdovky byl ochoten vysprintovat i ji skutálet v kotrmelcích. V potoce potřeboval vyzkoušet zapadnutí do bahna, a energie mu nikdy nedošla. Trošku strachu si užil v okamžiku, kdy dvakrát přetrhnul řetěz a jeho přehazovačka nebyla v nejlepší formě, ale vše se povedlo odservisovat tak, aby cyklák bez zádrhelů absolvoval až do konce.
Karel Repeš měl mnoho výjimečných chvilek. Jeho legendární cykloskok do potoka zůstane zapsán v dějinách cehnické školy. Karel se pravidelně během jízdy držel spíše vzadu, nehnal se do kopců a tak mu zůstávalo mnoho dechu na mluvení. Dokázal ale také ledasco zařídit, v pátek neváhal, sehnal si správce, zapůjčil od něj průmyslový vysavač a společně s Dominikem vysáli všechny pokoje.
Adam Šochman při své váze 47 kg překvapoval nekonečnou energií, dokázal vyšlapat většinu kopců, které ostatní museli vytlačit. Ve sjezdech byl spíše opatrný, na rovině rozumný. Vystoupal na Vysoký Javor, účastnil se večerních vycházek. Některými svými nápady nás úplně nepotěšil, ale svou cyklozdatností zcela jistě ano.
Vašek Prokop podobně jako na lyžáku ukázal, že některé sporty opravdu umí, a cyklistika je jedním z nich. Jediný jezdil v nášlapech, vyšlápnul většinu kopců a ve sjezdech byl rozhodně první. Byl spíše neunavitelný, a jen čtvrteční 52 km vyjížďka na něm zanechala stopy alespoň pár hodin. V podvečerním čase byl lehce divoký, a ideálním programem by pro něj byly každodenní celodenní vyjížďky. I díky němu ovšem celá cykloskupinka dosahovala větších výkonů.
Mirek Rybák se hned první den zapsal svou coca-colovou historkou. Neúnavně komentoval každou minutu cykláku, položil několik tisíc otázek především na kopcovitost šumavských tras a nejhouževnatěji vzdoroval cyklistice do kopců. Často nás něčím pobavil, ale především velmi překonal sám sebe tím, že absolvoval komplet celý cyklák.
Jenda Reindl je cyklista mnoha tváří. Dokáže se držet s první skupinkou, ale hlídá si, aby se to moc nepoznalo. Ve sjezdech nemá žádný problém, své kolo ovládá bravurně. Je znát, že je zvyklý pracovat, je manuálně zručný, má spoustu síly i energie. Když skoro hodinu opravujeme jeho defekt, je velmi trpělivý, nekonečně vtipný a nezkazí žádný fórek. Je trošku horkohlavý a paličatý, ale moc dlouho mu to nevydrží. Rozhodně bylo prima, že se na cyklák na poslední chvilku přihlásil.
Tonda Šindelář vnášel do cykláku – podobně jako do lyžáku – klid a rozvahu. Nebyl rozhodně nejukecanějším členem výpravy, ovšem každá jeho poznámka “sedla”. Neodpustil si drobné slovní provokace, občas se s Adamem Miklasem špičkovali a byli slyšet. Vždycky se na něj dalo spolehnout a zároveň velmi přispíval k pozitivní náladě.
Adam Miklas v cyklistice jezdil pravidelně vedle Vaška, byl stálým členem rychlé skupiny, zábavně kombinoval lehké fňukání a maximální výkony. I když jezdil na maminčině kole (parádní MTB), ale byl s ním jak srostlý. Za poslední dva roky na sobě udělal obrovský kus práce, velmi ubral na zlomyslnosti a nafukování a stal se z něj rozumný, spolehlivý a vtipný kluk. V železnorudských kopcích se to velmi počítá.
Jiří Brabec si bohužel vybral svůj díl smůly. Střevní chřipka mu velmi pokazila druhou polovinu týdne a i když statečně zvládl čtvrteční výlet s pomalou skupinou, i pro něj to znamenalo sáhnout si lehce na dno. Nedostal tak mnoho příležitostí protáhnout zájemce o bike traily nějakými pořádnými sjezdy.
Skvělé bylo též ubytování. Paní provozní nám ve všem vyšla vstříc, společně s cehnickou paní starostkou nám navíc středeční večer zpestřily opékáním buřtů. Správce chaty a příležitostný barman Martin pro nás vždy měl klíče od dílny a sadu nářadí k důkladnému servisu bicyklů. V kuchyni se vařila vynikající polévka i syté hlavní chody. Snídaně v podobě bufetu byly bohaté, obědové balíčky přesně tak akorát, aby nás nasytily, ale nepřetížily a neumatlaly naše batohy.
Cehnický cyklák v šumavských železnorudských kopcích se tedy vydařil, a to zejména proto, že všem umožnil, aby objevili vlastní limity a posunuli je o kousek výše.
A nyní ještě jednou komplet fotogalerie, včetně všech duplikátů a lehce nepovedených záběrů :-). Proklikejte si.
