V týdnu od 14. do 18. března vyrazilo celkem 5 dívek a 11 kluků na Chatu Ořovský na Železné Rudě vyzkoušet jarní lyžování, v doprovodu 2 instruktorů. Vzhledem ke sněhovým podmínkám volba padla na celotýdenní lyžování na Špičáku, a na polovinu března byly sněhové i klimatické podmínky téměř ideální – dostatek sněhu na sjezdovce pro celodenní lyžování, a slunečné počasí 3 z 5 dnů. Lyžákové ubytování v pokojích po 3-4, výborná a bohatá kuchyně, vstřícný personál chaty, který operativně zareagoval na všechny naše úpravy programu.
Na skibus jsme každodenně chodili přes malé, lehce rozbahněné údolíčko, zvolna se blížící jarní louce. Ale i to k jarním lyžákům patří.
Během dvou dnů i nelyžaři a lyžaři začátečníci opustili modrou sjezdovku Šance a přesouvali se sedačkovou lanovkou na vrchol Špičáku.
Lyžařské dovednosti byly pro oba instruktory opravdu příjemným překvapením. Začátečníci se opravdu rychle zlepšovali, pokročilí jezdci bez problémů projížděli ski-parkové překážky. Pády nechyběly, ale to k lyžování patří, a vše dopadlo dobře.
Ještě příjemnějším překvapením byl přístup k lyžáku. Brblání, odmlouvání a otrávené obličeje byly naprosto v normě a víceméně pochopitelné (choďte v lyžácích přes travnatou louku, z kopce do kopce, každý den 2×15 minut), výhrady k ubytování, stravování a lyžování pod hranicí slyšitelného šumu :-)). Objevovala se dokonce ochota a nadšení z polyžovacích procházek nejen do Jednoty, ale také do okolních lesů. Večerní zlobení probíhalo nejdéle do 23:00 a pak postupně utichalo.
V denních reportech najdete více informací, na závěr tedy několik zaznamenání hodných historek z celého týdne
Jenda Kulíř, absolutní začátečník, už druhý den vykrajoval carvingový oblouk, který si tak nějak našel sám, a vyhlašujeme ho lyžařem s největším zlepšením (a také s novou rubikovkou a obrovskými slunečními brýlemi, kterým v úterý večer neodolal ve vietnamské večerce) 😉
Šimon Kulíř, též absolutní začátečník s raketovým zlepšením, vyhodnotil, že rukavice nejsou potřeba, a celý lyžák odjezdil bez nich (a bez hůlek). Šimon velmi mile překvapil tím, že vždy také dokázal rozumně zhodnotit své síly, a když už nemohl, dobrovolně jezdil na malé sjezdovce a poctivě trénoval obloučky. 😃
Jakub Zoch a Martin Volf vytvořili stabilní sjezdařský tandem, jezdili spolu, zodpovědně, s rozumem. Jakub fungoval jako sjezdovkový navigátor, Martin zas ochotně v batůžku na zádech vozil pití, byl stále dobře naladěn a ve čtvrtek se doučil skládání celé rubikovky.👍
Jenda Svoboda si vychutnával nejen sjezdovky, ale též jídla mistra kuchaře z Chaty Ořovský. Zaujat svými vyprávěními též zcela volně přecházel do tykání všem okolo sebe, včetně učitelů, a jeho projev byl neformálně osvěžující 😎.
Gábi Soukupová okolo sebe až do posledního dne šířila pozitivní vlny, především skrze široce rozmáchlá gesta, extra zásobu ňaminek. Široce se též rozmáchla i poslední den, když se Zuzou chtěly vyzkoušet jízdu při kraji sjezdovky, aby pak zjistily, že na hlíně se špatně jezdí. Pozornost vzbudila též při nástupu do zadní skibusu, který stál z kopce, pro Gábi do kopce, takže kutálet se zpět nedalo moc práce.
Zuza Vokáčová nedokázala odolat žádnému průjezdu vlnek a skokánků, a rozhodla se, že váha prostě musí být na patách, ať padá, jak padá. :-), a tak padala a padala.
Kája Havelcová absolvovala pád do bláta poté, co jí sjezdařské plány zkřížil svižný snowbordista, ovšem nesla to s naprostým nadhledem. Večer ji pak dokonale zharmonizoval bylinkový čaj na žaludeční obtíže.
Kristý Pleningerová v týdenní pohodové náladě vyzkoušela v závěru jedné podvečerní procházky, jak studí tající sníh v potoce protékajícím jejími teniskami. Zvládla to ovšem bravurně, i když v tůňce stála jen vteřiny.
Kristý Věnečková elegantně sjížděla sjezdovky, zcela famózně na začátečnici, elegantně si občas fňukla při návratu ze skibusu, a v pátek dopoledne předvedla nádherný neelegantní lyžařský tygří skok, když zlehka zakopla o hromadu sněhu a sjezdovku číslo 3 prozkoumala velmi zblízka.
David Havelec byl ochoten lyžovat od rána do večera, ovšem rána měl i na lyžáku zcela zpomalená, takže každý ranní vtip bral téměř doslova :-).
Vašek Prokop jako zkušený lyžař potřeboval vyzkoušet, jestli se dá jezdit též v lese mezi stromy, ale brzo dostal rozum, a v lese pak už jen běhal po svých, ovšem za tmy.
Šimon Fric se předposlední den rozhodl, že bude dva dny hledat Mikmikmena, a tak se vyptával a vyptával a vyptával, až z toho ostatním naskakovala červená vyrážka. Ale jinak to byl zcela klidný a zodpovědný, výborně lyžující Šimon.
Adam Miklas a Tonda Šindelář byli téměř neviditelní, dospělí a zcela v klidu. Byli ve trojici, která utrpěla největší závadu (spali společně s Šimonem) – pád garnýže – ovšem byli v tom zcela nevinně, a i podle slov paní provozní “se takové věci na chatě teď dějí”
Jeníček Zoch vyhodnotil čtvrteční procházku tak, že mu stačí pantofle a ponožky, takže dokonale vychutnal i místa plná sněhu. Při čekání na skibus se též průběžně odkládal do smrčků, ale jakmile se zacvaknul do vázání, normalita byla zpět…
Jeden z chlapeckých pokojů ovšem též proslul tím, že v úterý večer tvrdil, že neví, kde jsou sprchy :-), jiný si přetékajícím odpadkovým košem získal bonus v podobě polyžákového úklidu ve školním sklepě. Garnýž jsme již zmínili. Dámský pokoj se podobal skladu Williho Wonky.
Je tedy evidentní, že i když jsme se do historie školy nezapsali ničím výjimečným, lyžák byl výjimečný svým bezproblémovým, klidným a optimistickým průběhem. 🙂
