V 8:00 jsme si zamávali s rodiči a vyrazili směrem na Železnou Rudu. Po devadesátiminutové jízdě jsme se velmi rychle ubytovali a vyrazili na přilehlou odtávající sjezdovku prověřit základní lyžařské dovednosti systémem “vystoupej si po vlastních”. Někteří se kopce báli více, někteří méně, ale nakonec to zvládli všichni.
Po obědě nás čekalo lyžování na jarním poloprázdném Špičáku – sněhové podmínky zde jsou z místních sjezdovek nejlepší. Společně jsme objevili, že Špičák je opravdu kopec, začátečníci z části klouzali na lyžích, z části na botách, pokročilí už mohli vychutnat volné jízdy.
Se začátečníky jsme se přesunuli na mírnou sjezdovku v sousedství, zatímco ostatní statečně sjížděli modrou a červenou sjezdovku.
Ve čtyři hodiny jsme sjeli naše poslední jízdy a uháněli na skibus zpět. Nejnáročnějším úkolem dne byl zcela jistě návrat přes drobné údolíčko k chatě. 400 metrů z kopce do kopce některé vyčerpalo více, než celodenní lyžování.
Zítra – a celý týden – nás čeká lyžování na Špičáku, vylepšování začátečnických krůčků, ladění techniky u pokročilejších, a také zcela jistě více fotografií i ze svahu.
