Do čtvrtého dne jsme vstoupili zvolna – vstáváme až chvilku před osmou, velká snídaně, obléci, posbírat obědové balíčky, překutálet zelenou bahnitou loučku až na zastávku skibusu :-), jízda plným autobusem skrz prázdné městečko a hurá na svah.
Naplánovali jsme si lyžovat od deseti až do čtyř a to jsme také dodrželi. Všichni už jsme jezdili na velkých sjezdovkách, střídali modré a červené, někteří zajížděli do snowparku. Protože se lyžařské rozdíly pomalu vyrovnávají, volné jízdy se nesou v duchu větších skupinek. Pokrok začátečníků je evidentní, sjet modrou jedničku nebo červenou trojku už dokážou s přehledem úplně všichni.
První společnou odpočinkovou pauzu trávíme ve 12:00 na terase chaty Blaženka ve společnosti kuřecích řízků v chlebu z obědového balíčku, při druhé ve 14:00 dojídáme oříškové tatranky tamtéž.
Sluníčko sem tam vykoukne, sníh je sice mokrý, sjezdovka občas vydřená, ale pořád je to příjemné lyžování. Poslední jízdu sjíždíme po 16:00, těsně před uzavřením sjezdovek.
Skibus je téměř prázdný, unaveným nohám so do něj nastupuje už velmi těžko a chůze do kopce na chatu Ořovský pomalá. Příjemným překvápkem je pak to, že bez větších připomínek obratem vyrážíme na krátkou procházku rozhýbat ztuhlá chodidla a více jak polovina účastníků dokonce dobrovolně a svižně uhání do kopce, abychom pak mohli v drobných kotrmelcích seběhnout sousední sjezdovku.
Večeře, krátká porada, matematika, volný program a v půl jedenácté už je v naší polovině prvního patra velmi ticho.
