Jak funguje nizozemské školství, jak probíhá výuka, či jaké je vybavení amsterdamských škol, to zjišťoval na své studijní cestě učitel ZŠ a MŠ Cehnice Jan Starec. Byl jedním z 12 účastníků a jediným z jihočeských škol, kteří v druhém červnovém týdnu navštívili 7 amsterdamských škol a několik dalších institucí, zabývajících se vzděláváním.

Jak jste se k cestě dostal?

Vyslala mě na ní naše paní ředitelka. Studijní cesta se týkala GRV (Globálního rozvojového vzdělávání) s hlavním tématem inkluze dětí cizinců do výuky. Jelikož jsem učitelem zeměpisu a výchovy k občanství, GRV se mých hodin přímo dotýká. To ale nebylo všechno, možnost zúčastnit se měli pedagogičtí pracovníci z celé republiky, a proto byl o cestu patřičný zájem. NIDV (Národní institut dalšího vzdělávání) poté vybral 12 pedagogických pracovníků napříč republikou. Cehnická škola je v tomto směru velmi osvícená, je zde podporováno další vzdělávání pedagogů. Však jsem nebyl první, kdo získával zkušenosti v zahraničí. Dva z našeho kolektivu byli ve Finsku, další dvě kolegyně na Maltě a jedna ve Slovinsku.

Přibližte čtenářům, co si mohou představit pod zkratkou GRV.

GRV znamená globální rozvojové vzdělávání. Jeho cílem je zjednodušeně řečeno přimět nejen mladé lidi, ale nás všechny, k uvědomění si, že jsme všichni součástí jedné planety a problémy v jiných částech světa nám nemohou být lhostejné, poněvadž se nás také dotýkají. Uvedu příklad. Pokud vyhodím plastovou láhev na zem, vítr ji odnese do řeky, řeka ji odnese do oceánu, kde se z ní uvolňují škodlivé látky, a tak skončí nakonec prostřednictvím ryb opět u nás, ale tentokrát v našem těle. NIDV ve spolupráci s ministerstvem zahraničí pořádá studijní cesty GRV vždy s nějakým tématem a dělají to opravdu dobře.

Co si pod tím mohou čtenáři představit?

Celý týden jsme měli pestrý a dobře připravený program. Navštívili jsme 7 škol přímo v Amsterodamu a několik dalších vzdělávacích institucí. Mimo to jsme si ještě mohli zaplatit výlet do Naardenu, což byla jasná volba vzhledem k tomu, že je to místo posledního odpočinku jednoho z největších pedagogických myslitelů Jana Amose Komenského. Ten je ve světě velmi uznáván a jeho přístup ke vzdělání i po několika staletích stále aktuální.

Byl čas také na prohlídku Amsterodamu?

Ve školách jsme byli od rána do večera, ale vzhledem k tomu, že se stmívalo velmi pozdě, byl ještě nějaký čas ve městě něco vidět. Amsterdam určitě doporučuji. Bude se líbit zejména těm, kteří mají rádi města na vodě. Pro velké množství grachtů (vodních kanálů) se městu přezdívá Benátky severu.

Proč jste si vybral zrovna Nizozemsko?

To je dobrá otázka. Zaujalo mě téma inkluze dětí cizinců do výuky. Sám jsem měl spolužáky z různých zemí (např. z Vietnamu, Ukrajiny). Pro učitele představuje vzdělávání takového žáka těžký oříšek (jazyková a kulturní bariéra, motivace žáka v novém státě apod.). Na vysokých školách se toto taktéž dostatečně nereflektuje. V tomto ohledu byl ideální právě Amsterodam. V určitých lokalitách byla v jedné jediné škole pestrá směs dětí z různých poměrů, různého původu a různé náboženského vyznání. Je otázkou času, kdy se s tímto budeme muset vypořádat také my.

V čem je odlišný nizozemský školský systém?

Je toho více, tak uvedu jen pár příkladů. Děti v Nizozemsku nastupují do školy ve 4 letech, zatímco u nás o dva roky déle. Klasickou základní školu od 6 do 15 let tedy neznají. V Nizozemsku se docházka dělí na primární vzdělávání (od čtyř do dvanácti let), poté přichází důležitá přijímací zkouška na sekundární vzdělávání, které může trvat 4, 5 či 6 let podle typu školy. Šestileté školy jsou přípravou na vysokoškolské studium (něco podobného jako naše gymnázia). I když existují možné přechody mezi jednotlivý typy škol sekundárního vzdělávání, dochází k tomu jen velmi zřídka, a tak je v podstatě již v 11 letech rozhodnuto, jakým směrem se v životě bude žák ubírat. Pan profesor, který nás měl během pobytu na starosti, nám sdělil, že o šestileté školy je tak velký zájem, že minimální bodová hranice u přijímacích zkoušek pro přijmutí na školu je 551 bodů z 555!

Je něco, co byste dodal závěrem?

Víte, cestování otevírá oči. Svým žákům taktéž říkám: „Pokud můžete, cestujte.“ Byť to bude cesta jen do vedlejší vesnice, otevírá nám to obzory. Pokud cestujeme, jsme totiž méně náchylní k různým dezinformacím z médií. Víme pak, že svět není černobílý. Mě cestování přivedlo k uvědomění si, jak si v České republice žijeme dobře.