První červnový týden se vydalo 16 nadějných cyklistů na týdenní projížďku. Startovalo se v Cehnicích a čekalo nás přes 30 km do chatové oblasti v Albrechticích nad Vltavou. Platilo, že kdo nedojede, nemůže se cyklokurzu zúčastnit. Dojeli všichni a byli přivítáni obrovskou náloží špaget a útulnými chatkami. Odpoledne jsme se jeli podívat ještě na krásné koně, kteří se pásli za lesem.
Po první noci jsme se vyspali do růžova. Ráno nás čekal výšlap na Jarník, který se nachází v píseckých horách. Děti byly odpočaté a “napapané”, jelikož nám servírovali pět jídel denně. Cesta byla ovšem kopcovitá, nastoupali jsme 700 výškových metrů a na oběd jsme dorazili o 90 minut později. Řízek se salátem na nás však počkal.
Odpoledne jsme trávili fotbalem s pražskou školou, koupáním v rybníce a prozkoumáváním okolí. Ve středu jsme absolvovali cestu rovinatou krajinou do Týna nad Vltavou. Jelo se přes Bohunice a cesta byla opravdu příjemná. Měli jsme krásný výhled na Vltavu z mini rozhledničky a poté nás čekalo doplnění zásob v Lidlu.
Přestože děti už nemohly, cestou zpátky šlapaly, co jim řetěz dovolil. Nejen, že nás honily mraky, ale všichni se těšili na postel. Po nezdařeném odpoledním zápase s pražskou školou, který dopadl kontumačně po červené kartě našemu hráči, nás čekal ještě turnaj v minigolfu, koupání a relax.
Čtvrteční výlet do Českých Budějovic jsme museli zvážit. Večerní opékání buřtů a návrat pana učitele Brabce, který se zaletěl, nás všechny zmohlo a najeté kilometry se ozvaly. Čtvrtek jsme tedy začali stoupáním na rozhlednu Kamík. Byl to drsný začátek celodenní výpravy, která dále pokračovala k temelínským věžím. Odtud k Hněvkovické přehradě a po romantické cyklostezce podél Vltavy až do Týna.
Po poslední noci se stezkou odvahy děti začaly střádat síly na cestu zpátky. V pátek nás čekalo 30 km. Cestu jsme rychle ukrajovali, jednak to bylo z kopce a druhak se všichni těšili domů.
P.S. = Nikdo nepíchl!
