Ve dnech 21. – 23. 2 2024 se naši školáčci z první a druhé třídy (doplněni o jednoho předškoláka, tři třeťáky a jednoho čtvrťáka) zúčastnili historicky první školy v přírodě a myslím, že určitě ne poslední.
Objekt školy v přírodě se nachází v nedalekých Česticích, které jsou samy o sobě zajímavým místem a lokalitou plnou turisticky významných míst.
Do Čestic jsme dorazili ráno v půl deváté. Ihned si nás, respektive děti, převzaly dvě úžasné paní učitelky, které dětem zajišťovaly dopolední program, včetně budíčku, kadeřnického salónku apod. V rámci dopoledních aktivit se děti dozvídaly o zdejších zajímavostech, které i následně navštívily. Jednalo se o zdejší krásně zpracovanou včelí stezku, která je zhruba 6 km dlouhá, ale i o zámek, ve kterém se nachází muzeum zemědělství a myslivosti. Nechyběly ani tvořivé činnosti (výroba jelenů ze dřeva, zažehlovací technika apod.). Po každé práci je nutné doplnit energii, tedy nejdříve dopolední ovocnou svačinkou a poté výborným obědem. Po obědě byl čas na hraní a před druhou hodinou jsme si děti převzaly my a bylo již na nás, jak odpolední čas do večeře a večerky využijeme.
První den jsme se šli projít na nedalekou Kalvárii a chatu Poustevníka. V lesíku kolem jsme stavěli domečky pro skřítky a zvířátka. Druhý den jsme šli 8 km dlouhou trasu do Hoslovického mlýna, kde se nám pan mlynář velice pěkně věnoval. Ukázal nám muzeum zemědělských tradic a samozřejmě celý mlýn. Ke všemu nám navíc vysvětlil, co k čemu sloužilo.
Děti si vyzkoušely, že práce hnacího (tažného) dobytka není jednoduchá, když roztáčely ozubené kolo, které spouštělo řezačku na slámu. Také práce s cepem je neminula, naštěstí se obešla bez zranění 🙂
Ani turistický výkon nelze přehlédnout. Opravdu ten den, včetně dopolední včelí stezky, nachodily děti více jak 10 km. Tedy….z večeře nic nezbylo, a i spaní bylo klidné a rychlé, což se o prvním dni, říci nedalo.
A jak už to tak bývá, vše krásné jednou končí. Ale aby to nebyl až tak smutný a pouze balící se den, děti ještě ráno po svačině vyrazily do zámeckého muzea. Po výborném obědě nastalo loučení a hurá domů.
Padla i otázky: “Kdo se těší domů?” Čekali byste, milí rodičové, že všichni, ale opak byl pravdou, většina by ráda zůstala déle.
Tedy…..další „školandu“ na týden (?) 🙂
Moc se nám všem líbilo!!!!
