Devítka 2021

Vítáme vás na naší besídce

by Jakub Uher

Milí žáci, milé kolegyně, milí kolegové,

dnešek je pro letošní deváťáky posledním dnem základní školní docházky. Stojí tu před námi – spolu s námi – Ema, Verča, Viki, čtyři Honzové, Martin, Jakub, Adam, Petr, David, Pepa a Karel. Od příštího týdne budou na prázdninách a od příštího roku se pouštějí do mnohem dospělejších dobrodružství. Na nás je dnes jim popřát hodně štěstí.

Milí deváťáci,

pokusím se nemluvit příliš dlouho.

Ostatně, jste pevnými vyznavači pravidla 20 – 80. Neváháte vynaložit pouze dvacetiprocentní nasazení, protože víte, že přinese osmdesátiprocentní výsledek. Nasloucháte dvacet procent času a dokážete zachytit osmdesát procent informací. Zdálo by se, že vám to ještě ve váš poslední den vytýkám, ale i tahle dovednost bude vaší silnou stránkou.

Vaše školní docházka u nás byla více než u jiných ročníků naplněná změnami. Změnami třídních učitelů, změnami spolužáků, změnami způsobu výuky a učení se. Prošli jste si dvěma roky distanční výuky, dosyta si užili pyžam… Je nám líto, že jsme si s vámi nemohli užít tradiční ples i řadu dalších aktivit. Na druhou stranu, jako málokterý ročník základní školy jste mohli nahlédnout do budoucnosti – ta pro vás bude především o schopnosti přizpůsobovat se rychlým změnám. Přála bych si, abyste váš zážitek neustálých změn vnímali jako příležitost, jako vaši další silnou stránku.

Dokázali jste také, že dokážete být zodpovědní za svou školu. Od svých deváťáků obyčejně očekáváme hodně, obzvlášť od tříd plných silných hochů. Vás mírně přibrzdila distanční výuka. Ale i tak, díky vám je k závěru školního roku přestěhováno mnoho nábytku, upravený dvůr, přírodní zahrada. Jsem ráda, že takovou zodpovědnost jste dokázali unést a pomohli nám s věcmi, které by nás jinak stály extrémní úsilí.

Před sebou máte poslední základkové prázdniny. Ať už budete pracovat na brigádách nebo si dáte volno, prázdniny si s rozumem užijte.

Po prázdninách si pak zkuste připomenout, že do vaší výbavy patří schopnost efektivně pracovat, přizpůsobovat se změnám a být zodpovědní k lidem okolo sebe. Na vašich budoucích školách vás nepřekvapí žádná kombinace distanční a prezenční výuky. A věřím, že s dalším krokem neztratíte nic na vaší upovídanosti a schopnost komunikovat s ostatními proměníte do další silné stránky.

Přeji vám úspěch, štěstí a jako škola děkujeme za devítileté setkání s vámi.

Zuzana Drančáková
ředitelka školy

Spratek (Petru Ďurišovi)

“Jestli mi ještě jednou nějakej váš spratek přijde připomínat večerku, tak bude problém. TAK – BUDE – PROBLÉM.”
Nade mnou, v jídelně šumavské chaty Mládí, se sklání statný, zcela plešatý pětapadesátník. Ještě před chvílí jsem seděl u stolu, v družné debatě s kolegou fyzikářem a naší paní ředitelkou, která nás přijela pozdravit na lyžák.
Kolega mlčí. Ředitelka vyráží na výslech žáků.
Vedle stále řve reprák, pět dětí a deset dospělých. Letmý pohled na mobil. Třičtvrtě na jedenáct. Tři čtvrtě na dvacet tři.
Obracím se znovu na pána. Ostré rysy jeho tváře řežou mou osobní zónu.
– Mohl bych vás požádat o to, abyste přestal našim dětem říkat spratci?
A už je to tu. Bude dialog.
– A vy jste si v jejich věku dovolil poučovat dospělé?
– Prosím?
– No, jestli jste si dovolil v jejich věku poučovat dospělé?
Co teď? Hledám nějakou asertivní hrubou záplatu, ale v hlavě mám vymeteno. Až konečně…
– A díval jste se, kolik je hodin?
– Takže se s váma nedomluvím…
Pán odchází a ve vedlejší klubovně glosuje svůj a můj výkon. Jak jinak. Hvězda. Debil. A spratkové.
Přichází ředitelka.
– Jo jo, Petr. Přišel tam v pyžamu, ukazuje na mobil a v klidu jim říká – “Prosim vás, víte kolik je hodin? My bychom chtěli už spát.” A šel pryč. A pán pak za námi.
Osmák Petr je ten typ kluka, který když vstupuje do školy, silnější povahy začínají křičet, slabší plakat. Naštěstí pro ně tam nevstupuje každý den.  V těch ostatních ve škole občas usne.
Hned v pondělí půjčím Petrovi lyžáky a lyže. Třeba kolegyně přestanou plakat.

Rovnováha (Honzovi Novotnému)

Stojím pod svahem, upnut od hlavy k patě do kombinace světových lyžařských značek. Spolu s kolegou fyzikářem a dvěma lyžaři začátečníky. Čekáme, až našich 11 pokročilých sjede svou první volnou jízdu.
…
Lyžák s druhým stupněm na Zadově. Umělý sníh postupně prohrává boj s rekordními šumavskými teplotami. Chata Mládí, kde se zastavil čas. Kolega při pohledu na můj šálek prohlašuje, že hrnečky od kakaa jsou zřejmě čistěny prostým odparem původního obsahu.
…
Sjíždí i Honza, v ostrých obloučcích. Chystá se nám předvést, že i hodný kluk to umí zaseknout tak, že ostatní vypadají jako sněhuláci. Do svého výpočtu ovšem nezahrne Vaška, který nás taktéž chce uměle zasněžit, ani pána ve žluté bundě s aku vrtačkou v ruce, který kolem nás míří zpět do kamrlíku lyžařské školy.
Již v tuto chvíli je jasné, že Honza svůj upravený oblouček nezvládl a stal se akcelerujícím tělesem, na jehož dráze nyní v jedné přímce leží pán s vrtačkou, a pak já. Za mnou už jen led, bahno a tráva.
Pán, zřejmě dlouholetý zkušený lyžařský instruktor, nadskakuje, rotuje okolo své vrtačky, dopadne znovu na nohy a plynule pokračuje v chůzi.
Fyzika je neúprosná. Těleso Jan 1 nikam žádnou energii nepředalo a plnou rychlostí naráží do tělesa Jan 2. Ležím, a přemýšlím, co mne bolelo už předtím.
Kolega vyčkává, a když zjistí, že obě tělesa spíš jen nadávají, pokoušejí se rozplést a vyhrabat z mokrého sněhu a bahna, zůstává i v plusové teplotě ledově klidný. Se slovy “Sejdeme se za chvíli nahoře…” odjíždí se zbytkem výpravy k lanovce.
Svět se nyní ocitá v drobné nerovnováze.
…
Poslední jízdu večerního lyžování sjíždím s Honzou a dvěma dalšími. Na sjezdovce už nikdo není a tak se mnou každý z nich absolvuje “vrtulník”. Honza přichází na řadu poslední. Pevně se držíme hůlek a profesionálně okolo sebe rotujeme při okraji sjezdovky. Nestačím ani zaregistrovat drobný schůdeček vytvořený krajem pásu rolby. Paty mých lyží se na místě zarazí, já padám na záda, ale hůlek se stále držím pevně. Původní vektory sil se rychle proměňují.
Již podruhé ten den se hrabu z mokrého sněhu a hledám Honzu. Pode mnou na sjezdovce není. Otáčím hlavu a vidím lyžaře sedícího za okrajem sjezdovky, na jehličí, mezi půlmetrovými smrčky.
– Pane učiteli, Vy jste zapomněl pustit hůlky…
– Já?
Na tiché sjezdovce je rovnováha světa znovu obnovena. Nebo možná ještě ne.
Osmák Honza ode mne na Vánoce dostal 15 stran příkladů z matematiky. Všechny je zvládnul. Chce na učňák a jezdit na svém Pionýrovi. Teď mu hrozí jednička z matiky.
Chudák.