Kolem 400 ujetých kilometrů po dálnici i železnici, bezmála 50 tisíc kroků v horku a s batohem na zádech, bloudění v podzemí v černočerné tmě s rukama na ramenou spolužáka před sebou, prolézání polorozpadlé nemocnice, pokoj, kde naposledy vydechl atentátník na následníka trůnu, zaprášená půda a dosud nenalezené poklady, spousta informací o tom, jak se měnila vojenská pevnost od dob Josefa II., které už se vykouřily z hlavy, procházka ke krematoriu, na židovský hřbitov a kolem i po opevnění, večeře, na které si úplně všichni pochutnali, velká útrata u vietnamského obchodníka na růžku, dělostřelecká kasárna, kvíz a užívání si volna před večerkou, úklid vylité polívky, noční vyvolávání duchů a těžké ranní vstávání, čekání na Sašu, palačinky k snídani a takové ticho u stolu, až si o nás v hotelu mysleli, že snad ani nejsme normální třída, prohlídka Muzea ghetta a spousta jmen dětí, které nemohly nestárnout, modlitebna ve sklepě a kumbálek o několika metrech, kde mělo pár vězňů celý svůj vesmír, odpočinek na schodech do kostela a sledování dvou našich třídních tanečnic i výprav německých studentů, most přes Ohře, párek v rohlíku a cesta do Malé pevnosti, průvodce, co zapomněl klobouk a bál se slunce, kobka Milady Horákové, bazén hloubený lžícemi, místa strašného utrpení, a přesto dva úžasné dny plné zážitků, na které budeme dlouho vzpomínat. To byl výlet osmičky do Terezína
