V rámci distanční výuky dostali žáci příležitost načítat literární ukázky svým mladším spolužákům nebo vrstevníkům. Vybírali z knížek, které mohly posluchače nebo pozorovatele oslovit a nalákat k tomu, aby si je sami přečetli, a se kterými se třeba v rámci výuky zrovna seznamovali.
Zpracování bylo různé – někdy děti poslouchaly audio s ilustracemi, které vytvořili také sami žáci, jindy mohly sledovat video, čtenáře v akci nebo zeditovanou verzi. Starší předčítači tak objevovali multimediální svět nahrávek a úprav zvuků, obrázků a videí, mladší posluchači si zpestřili výuku poslechem někoho jiného než učitelů. A vzhledem k tomu, že se často ptali „kdo to jako čte“ mohli alespoň trochu blíže poznat i žáky z jiné třídy.
V roli předčítačů se zapojili žáci sedmé a šesté třídy.