Ve čtvrtek 25. června a v pátek 26. června 2020 se na ZŠ a MŠ Cehnice uzavřel velmi výjimečný školní rok.
V průběhu prvního pololetí jsme přivítali 11 prvňáčků, vypravili se na enviropobyt na Třeboňsko, tradičně se proběhli k lípě, zúčastnili se projektu 72 hodin pod názhvem S přírodou jsme kamarádi – kamarádi si pomáhají. Také jsme pekli hnětýnky, vypravili se do Lince a Prahy, sníh si užívali na šumavském Zadově. Nechyběla ani předvánoční Akademie a deváťácký ples.
V druhém pololetí jsme ještě stihli expedici do horažďovického Proudu a svetrový den.
Byly to naplněné měsíce a nikdo z nás neočekával, co přijde s blížícím se jarem.
Od 11. března celá škola postupně přešla na online výuku a všichni od prvňáčků po deváťáky se setkávali během virtuálních vyučovacích hodin na MS Teams, během skupinových a individuálních setkání na dálku. Takový způsob výuky nikdy předtím nezažil žádný z žáků, rodičů ani pedagogů, byl to tedy velký experiment. Díky všeobecnému nasazení to byl experiment úspěšný (naši pedagogové odučili téměř 180 000 minut přes platformu Teams), a to i přesto, že jsme všichni velmi postrádali možnost osobních setkání ve škole.
Během posledních dvou červnových týdnů se nám podařilo zrealizovat několik výletů do okolí, sportovních dnů a drobných setkání ve škole, kde jsme s vydatnou žákovskou pomocí uklidili školu a přestěhovali vše, co bylo potřeba.
Ve čtvrtek od 16:00 bylo v areálu U devíti králů za účasti rodičů, pedagogů a žáků 2. stupně slavnostně předáno vysvědčení letošním deváťákům. Za doprovodu houslí, několika dešťových kapek a vřelých podání ruky jsme se společně rozloučili.
V pátek byla pak předána vysvědčení, slovní hodnocení a osobní ohlédnutí žákům prvních až osmých tříd. Škola byla po dlouhé době plná hlasitého hovoru, smíchu a krátkých a intenzivních setkání a současně předprázdninových rozloučení.
Velké poděkování patří panu ing. Lubomíru Věnečkovi, výkonnému řediteli firmy Dura Automotive CZ, za poskytnutí 100 litrů dezinfekce a dávkovačů.
Přejeme žákům klidné, krásné a prosluněné prázdniny, pedagogům a dalším zaměstnancům školy pohodovou dovolenou a budeme se těšit na setkání v září.
Zuzana Drančáková
ředitelka školy
ZŠ a MŠ Cehnice, okres Strakonice
sKOROprázdniny 2020 (MARTINA NOVOTNÁ)
Je 11. března. Na chodbě a ve třídách se ozývá žákovský jásot a řev. Ministr školství právě vyhlásil koronaprázdniny.
Přichází okamžitá asociace. Uhelné prázdniny 1979. Ty mě zastihly desetiletou, obutou do bruslí na rybníčku ve vsi. A měla jsem neskutečnou radost. O více než čtyřicet let později nastává podobná situace, dokonce chodím do stejné školy jako tenkrát, jen nemám na nohou brusle, ale sedím ve sborovně a nemám radost. V hlavě mi bliká spousta otazníků a obava z narůstajících čísel nakažených.
Tak tedy budeme doma. Ale nebudou to třítýdenní prázdniny jako tehdy, vůbec to nebudou prázdniny.
Po váhavém rozjezdu přichází pro mě smršť nových informací a bez velkého otálení skok do prostoru Microsoft Teams, vod mnou neprobádaných. Do hlavy se mi vkrádají otázky, zda to zvládnu a co mě čeká? Ale na zbytečné dotazy není čas, prostě jsem byla hozena do vody, samozřejmě pod dozorem zkušeného plavčíka, a povel byl jasný: „Plav!“
V hlavě mně vybuchla bomba! Když usínám, skáčou myšlenky jedna přes druhou a já doufám, že přes noc každá najde ten správný šuplík. Jak budou vypadat hodiny v tomto prostoru? Z počátečních velkých obav se postupně začaly objevovat střípky, z nichž pomalinku vznikala krásná mozaika a během následujících týdnů jsme měli před sebou originální obraz různorodých a nápaditých hodin online výuky, kde se každý z nás mohl inspirovat výukou kolegů, hledat a zkoušet, učit se vzájemně a sbírat zkušenosti. Každý obýval svou „kajutu“ doma, a přece jsme byli propojeni sítí pavučin Teams. Úžasná zkušenost!
Obava, jak budou naši žáci online hodiny navštěvovat, byla většinou zbytečná. Ti se okamžitě zabydleli ve svých „kajutách“ a brzy zaplnili prostor zaslanými úkoly, vtipnými konverzacemi, fotografiemi i kreativními počiny. S klesajícím věkem se účast na hodinách zvyšovala. A naše setkání před obrazovkou byla nezapomenutelná. Malé technické výpadky žáků i moje k tomuto období patří a naštěstí se odehrávaly ve znamení občasného bloudění, ale vždy šťastného shledání.
Třebaže jsme se o to nesnažili, uskutečnila online výuka sondu do osobností našich dětí. Za necelé čtyři měsíce se vykreslily charakteristiky každého z nich. Na Teams bylo možné sledovat, jak se žáci perou sami se sebou, se svým smyslem pro zodpovědnost, se svou leností, pracovitostí, s ochotou učit se, i když nad nimi nestojí skutečná postava učitele, ale jen obraz, který můžou kdykoli vypnout, ztlumit a tiše se uklidit do sladkého nicnedělání. Takže kromě nových kapitol z českého jazyka zároveň všichni otevírali důležité informace o sobě samém a mohli studovat a opracovávat svou osobnostní stránku.
Na konci června jsme se všichni sešli nad vysvědčením, které je výjimečné. My všichni jsme bohatší o zkušenost, že nepřítel může být neviditelný, a přesto nás dokázal dost vystrašit a změnit naše zvyky. Ale také jsme díky tomu zjistili, že škola vůbec nemusí být jen o lavicích, tabuli a zvonění.
sKOROprázdniny 2020 (PETRA NĚMEČKOVÁ)
Je 11. března. Na chodbě a ve třídách se ozývá žákovský jásot a řev. Ministr školství právě vyhlásil koronaprázdniny…
Kdybych tehdy věděla, jak to celé dopadne, jásala bych možná mezi všemi žáky nejvíc a někteří žáci by možná naopak nejásali vůbec… Zpočátku to vypadalo, že pan ministr vyhlásil především jeden velký chaos, sborovna se v minutě proměnila v telefonní ústřednu a nejžádanější místo pro dotazy žáků, jestli už teda mohou jít na ty prázdniny… Jděte, za týden či dva na viděnou!
Zatímco mé kolegyně, učitelky-matky, přepínaly mezi svými rolemi a čekaly na výukové impulzy škol svých ratolestí, aby se vzápětí mohly rozčílit, začal se kolem nás všech rozpínat nekonečný prostor on-line vzdělávání. Týdny se proměnily v měsíce.
S radostí jsem přistoupila na hru, kdo první uloví své žáky do společného virtuálního prostředí – kdo by to byl řekl, že žačky, běžně trávící před objektivy svých nejchytřejších telefonů hodiny času, nebudou nadšeny z videohovorů… Snad je za tím to pyžamo, které sice není tak romantické, ale zato velmi pohodlné pro ranní výuku, která si dovoluje během prázdnin začínat už v devět hodin? A logická dedukce praví, že má-li náhodou vypnutou webku i pančelka, je dozajista také ještě v posteli.
V pyžamech ráno, u snídaně, u oběda – někteří stále v pyžamu, se sourozenci, s rodiči, s prarodiči, se vzdálenými příbuznými, s domácími mazlíčky běžnými, s domácími mazlíčky originálními, nebo bez nich, u večeře nebo v noci před usnutím nebo jen tak – oddávali se ulovení žáčci aktuálním či odloženým úkolům, zadáním, chatům a videohovorům s větší či menší chutí, někteří s obrovskou a jen pár jedinců se raději oddávalo tiché nevědomosti. Naučili se a naučili mě mnoho věcí…, především o sobě.
A upřímně, nevím, kdy mi zase vedle těch nejdůležitějších, žáků, navštíví hodiny takové posluchačstvo jako psi, kočky, andulky, želvy, chameleoni, dokonce jeden ježek nebo zbytek učitelského sboru.
